Nový web pro mého chlebodárce

Před půl rokem jsem pro svého chlebodárce hledal firmu, která by dodala systém pro managerské účetnictví. Dnes hledám někoho, kdo by dodal webovou prezentaci vhodnou pro advokátní kancelář. Zatím nám jako nejvhodnější kandidát vychází PragueBest, jen by mohl být trochu levnější. Pokud si myslíte, že jste schopní vytvořit celou webovou prezentaci, včetně grafiky, přizpůsobení redakčního systému a převodů stávajících textů, neváhejte mě kontaktovat, zařadím vás do výběrového řízení.

Zprovoznění AHCI na T61 po nainstalování Windows XP

Před měsícem jsem zde psal o tom, jak nainstalovat Windows XP na laptop ThinkPad T61. V tomto spotu popíšu, jak na T61 zprovoznit AHCI po instalaci Windows.

Při hledání jsem našel "hafo" zaručených návodů, ve kterých se upravovaly registry, instalovalo mnoho ovladačů a podobně, žádný mi nefungoval. Stránky Lenova mlčely, no tedy ne úplně. Nevím, jestli jste někdy něco hledali na stránkách IBM nebo Lenova, je to prostě hrůza a děs, ale nakonec jsem se nějak proklikal ke správnému řešení. Tady ho máte Intel Matrix Storage Manager Driver for Windows 200, XP, Vista (32bit) - ThinkPad. Pokud se vám to nechce číst, tak stručně přepíšu. Stáhněte a spusťte soubor 7kim06ww.exe. Standardně se se všechna potřebná data nainstalují do adresáře C:\DRIVERS\WIN\IMSM. V tomto adresáři naleznete adresář PREPARE a v něm soubor install.cmd, ten spusťte. Restartujte počítač a hned vstupte do BIOSu, kde v menu Config -> Serial ATA (SATA) položku SATA Controller Mode Option přepněte na AHCI. Uložte nastavení a Ejoy (-:

Neúcta k práci druhých a věcem cizích

Touto cestou bych rád volně navázal na článek kolegy Petra Šantrůčka Prodejce má nárok na vaše "NE".

Uživatelé si neváží toho co mají. Vidím to denně jak u nás, tak i ve vedlejší firmě. Málokterý uživatel si uvědomuje, že laptop, mobil, internet nebo emailová schránka nejsou tak samozřejmými věcmi, jak se zdají. Chování většiny z nich tomu nasvědčuje.

Hardware si uživatelé pletou s „je to firmy a musí to něco vydržet“. Téměř nikdo by si nedovolil nad domácím laptopem svačit. To jsou pak uživatelé, kteří si doma před zavřením laptopu dávají přes klávesnic kus látky nebo pěny. Pracovní laptop je ale něco jiného, ne? Ten se šetřit nemusí, když ho zničím, dostanu nový. Voda, cola nebo káva v klávesnici taktéž není nutné nikomu hlásit. Nějaké to pohození, no a? Je to moje?

Další věcí, kterou uživatelé berou jako naprostou samozřejmost je internet a emaily, které nikdo nesleduje a za normálních okolností ani nečte. Minimálně o jedné firmě vím, že internet normální zaměstnanci používat nemohou a nesmějí a každý email, který dostanou, je automaticky přeposlán na celou skupinu spolupracujících lidí.

Samostatnou kapitolu tvoří lamentování na software. Většina uživatelů, kteří trpí syndromem „nenímojemohurozbítismu“ a lamentující nad SW vybavením, lamentuje jen proto, že s patřičným SW neumějí zacházet. Výborní jsou pak ti, co si přečtou nějakou super příručku „Začínáme s Wordem“ na 20 stránkách formátu A6 a radí, jak to má fungovat a co to má dělat. Hlášky typu „Doma mi to funguje jinak“ už jen podtrhují celou komickou situaci, které si uživatel ani není vědom. Vůbec ho nezajímá fakt, že prostředí s 60 uživateli a přizpůsobeným SW je asi jiné, než jeho domácí síť se 2 PC.

Prostředí a firemní politiky už zmíním jen tak okrajově. Prostředí je většinou vnímáno stejně jako hardware a většina si ho neváží. Uklizené kabely nebo floorboxy? Použiji a zahodím, přece to nebudu po sobě uklízet, ne? Jsem snad uklízečka? Jen by mě zajímalo, jak to vypadá u nich doma? K politikám jen tolik, že všichni se mohou „připosrat“ z dresscode, ale politika o bezpečném uložení laptopu v době nepřítomnosti je nechává chladnými.

To je můj názor na chování a přístupu lidí = uživatelů k pracovním nástrojům. Bohužel platí, že čím větší firma => více uživatelů, tím méně si svého vybavení a práce kolem něj uživatelé váží.

Problém s bootováním na IBM serverech

V práci máme mimo jiné i tři servery značky IBM (x306, x346 a něco podobného), žádné highendy, ale jejich výkon je dostatečný pro všechno co na nich běží. Problém, který vám zde popíšu je bohužel docela závažný.

Na jednom z IBM serverů mám neustálé připojený USB disk, na který ukládám věci, které v nebližší době musím zazálohovat na DVDčka nebo CDčka. Až sem je vše v pořádku, problém nastane při restartu serveru, či spíš vzdálenému restartu. Server se zapojeným USB diskem ignoruje "boot order" nastavení v BIOSu a začne bootovat z externího zařízení. Nebudu zde popisovat, jak jsem před rokem díky tomu přišel o několika týdenní práci, ale naštvalo to (-: (Nový server, na který jsem nainstaloval Windows 2003 Server a na něj Lotus Domino server. Osud tomu chtěl, že jsem to musel celé přeinstalovat. Vytvořil jsem si pro jistotu na na externí disk zálohu Domina a začal s reinstalací. Nabootuji z CD, zformátuji, nakopírují se soubory, restart a ... nic. Tak jsem si to ještě 2x zopakoval. Pak jsem si řekl, že vypnu ten externí disk a na čtvrtý pokus už to šlo. Po zdárném ukončení instalace OS i Domina jsem chtěl z externího disku, kde jsem mimo jiné měl i image pro všechny počítače, nakopírovat do nové instalace potřebné soubory z pro snadné zprovoznění Domina. Zapnu disk a nestačím se divit. je naformátovaný an velikost interního diskového pole a je tam adresář se soubory, které tam nakopíroval Windows instalátor. Po obnově celého externího disku jsem zjistil, že jsem přišel o image pro slovenské kolegy a ještě pár drobností.)

Dnes už mě to totálně vytočilo (zase tak často servery nerestartuji) a začal jsem hledat nějaké řešení. Řešením je zakázat Legacy USB Support v BIOSu. Jak jednoduché, že?

Odkaz na zdroj (v angličtině) http://www.andybrain.com/qn....problem-with-usb-hard-drive/

Instalace Windows XP na Lenovo ThinkPad T61

Dnes jsem řešil, jak nainstalovat Windows XP na laptop ThinkPad T61. V čem je specifikum této instalace? SATA...

Po vložení placky s Windows XP SP2 do mechaniky laptop nabootoval a začal tu obvyklou proceduru s přípravou instalace. Až sem to vypadalo všechno v nejlepším pořádku. Ve chvíli, kdy bylo třeba zvolit, zda chci opravit nebo udělat novou instalaci, jsem skončil. Instalace nemůže najít žádný disk. Tak jsem začal hledat nějaké ovladače, se kterými by to chodilo. Nikde nic. Po půl hodině googlení jsem zkusil zoufalou věc, mrknul jsem do BIOSu a co nenajdu, v menu Config -> Serial ATA (SATA) je položka SATA Controller Mode Option a výchozí hodnota je na AHCI. Přepnul jsem to na Compatibility a už to jde.

Co je to AHCI? AHCI je zkratka pro Avanced Host Controller Interface, což by zjednodušeně řečeno mělo být hardwarové udělátko, které umožňuje rychlejší přístup na SATA disky, hot-unplugging (to by se mělo spíš týkat disků v RAIDu (-: ) nebo Native Command Queuing. NCQ je technologie vyvinutá pro zvýšení výkonů SATA disků. Tato "fíčura" snižuje na nezbytné minimum pohyb hlav po plotnách disku.

Více se o AHCI, včetně problémů s instalací Win XP dozvíte na http://en.wikipedia.org/wiki/Advanced_Host_Controller_Interface.

Možná vám tento spot přijde jako zbytečný, či dokonce nesmyslný, ale třeba se to bude jednou někomu hodit.

Nesmrtelný laptop?

Dnes ráno jsem prověřil hořčíkový rám své T43. Adheze mezi mými podrážkami a schody u kostela na náměstí Sv. Čecha byla téměř nulová a já se "natáhl". Pěkně na zadek. Na zádech batoh s laptopem, přes rameno tašku s raketou a věcmi na squash, v levé ruce knížka, prvá ruka držela popruh squash tašky. Batohem jsem musel seknout o schod výše než kam dopadla má "sedinka". Jak jsem tak potvrzoval gravitační zákon, tak jsem si hned i vyzkoušel, že světlo je rychlejší než zvuk. Před dosednutím a sjetím několika schodů, jsem ještě stihl zařvat, takové to "aaahhh" a než to doletělo ke všem lidem v okolí a než se otočili, už jsem seděl.

Po příchodu do práce, jsem se trochu divil, co to je za "bordel" na hraně displaye. Byl to takový ten nepořádek, který je v každé klávesnici (tím jak se laptop přiklepnul ke schodu, tak z klávesnice skoro všechno vypadlo). Další věcí, kterou jsem byl již opravdu zneklidněn, bylo houpání se laptopu na stole. Má milovaná T43 byla pokřivená... Co myslíte, narovnal jsem ji? Narovnal.

Pokud by se mi stejná věc stala nějakým "bakeliťákem" typu Asus nebo Acer, tak bych ten stroj musel odepsat. Prostě a jednoduše, starý dobrý ThinkPad znovu nezklamal a jen potvrdil to co všichni dávno vědí: ThinkPad je nejlepší....

Pozor na typ pole

Poslední dobou se docela věnuji LN developingu. Nejsem žádný bůhvíjak dobrý programátor, ale někdy dokážu překvapit, bohužel, někdy i v negativním slova smyslu. V prostředí Lotus Notes se věnuji programování ve formuli, neboli jazyku vzorců.

Tento příběh je o tom, jak je důležité si dávat pozor na typy LN polí.
Lotusovské pole může být Editable, Computed, Computed for display, Computed when composed. Rozdíl je značný, pole které je Editable lze editovat a většinou se používá pro přímé zadávání dat uživatelem do formuláře. Computed políčko, je políčko počítané, kdykoliv se cokoliv děje s databází (refresh, uložení, editace). Computed for display je pole počítané při každém otevření nebo uložení a poslední je Computed when composed. Toto pole je počítano jen při prvním uložení dokumentu do db.

Pracuji teď na jedné db, ve které jsou některé hodnoty zobrazovány ikonkou. Až sem bylo vše v pořádku, ale jak tak přidávám další sloupec v pohledu pouhým zkopírováním, tak zjišťuji, že to nefunguje. Samozřejmě, že pro nový sloupec měním kritérium zobrazení. Zkouším měnit formuli za pole, stále nic.

Snažím se nedělat počítané pohledy a proto každý sloupec v pohledu má své počítané políčko v dokumentu. Po asi půl hodině laborování, vypínání a zapínání LN klienta jsem přišel na to, že to pole, které se má zobrazovat v pohledu není ani Computed a ani Computed when composed, ale jak už asi všichni tušíte, je to Computed for display.

Ponaučení pro příště je? Dávat si pozor na tip pole (-:

Tento spotík budou všichni Lotus Notes světem protřelí programátoři brát jako nesmyl, který jen zabírá místo na diskovém poli strýčka Googla, ale začátečníkovi to možná pomůže.

Uživatelská nebo systémová chyba

Po dlouhé době jsem se opět dostal k tomu, že vypálím nějaké ty uživatelské zálohy a data po bývalých zaměstnancích. Všechna data mám na externím USB disku, odkud je před vypálením zkopíruji na "lokál". Jak si tak kopíruji, občas se mě Total Commander zeptá, zda chci nějaký soubor přepsat jiným. Je to dáno tím, že někteří uživatelé nedbají délky názvu souboru nebo v něm mají plno teček, běžně se tečky vyskytují, pokud je v názvu datum.

Příklad: Usnesení ze dne 25.10.2004 draft nutno zapracovat PZ (bla bla bla bla a ještě něco, aby to bylo tak jak to ti jůzři mají).doc je název prvního dokumentu. Druhý dokument se jmenuje Usnesení ze dne 25.10.2004 draft nutno zapracovat PZ (ble ble ble ble a ještě něco, aby to bylo tak jak to ti jůzři mají).doc. Názvy se liší v bla a ble. V některých případech to však TC nepochopí a myslí si, že 25 je konec názvu souboru a zbytek je přípona, samozřejmě jen 3 znaky. Dál už je to jasné, soubor bude nahrazen souborem. Pokud vím, že budu kopírovat něco takového, tak použiji Windows Explorer, ten s tím nemá problém.
Druhou,ale daleko horší věcí, se kterou občas setkám je celková délka názvu souboru před příponou. Podívejte se na přiložený obrázek a zeptejte se sami sebe, zda je to normální...
Soubor s takový názvem už lze jen kopírovat, nejde smazat, nejde přesunout. Nejde to ani Windows Explorerem, ani Total Commanderem a už vůbec ne třeba KillBoxem. Pro KillBox je to dlouhý název. Snad to půjde ze Slaxu, který občas na takové věci používám. Edit: (31.10. 2007 18:30) napadla mě jedna docela stupidní věc, přejmenoval jsem všechny adresáře a podadresáře jednopísmenným názvem a hned to šlo smazat. Inu 260 je 260... (-:

Otázka je jasná, může za to uživatel, který řekne že tomu nerozumí a že je mu to jedno, nebo za to může systém? Osobně si myslím, že je to chyba systému a proto se ptám; "Kde udělali soudruzi z Redmondu chybu?" Proč dovolí systém vytvořit soubor se jménem, které pak sám neumí zpracovat? Ne všichni ví, že by délka v NTFS neměla být delší než 260 znaků a že těch v 260 je započítaná cesta k souboru, viz Mrkvosoft. (Pěknou tabulku s možnou délkou názvu souborů naleznete taky na Wikipedii.) Osobně preferuji názvy tak do 30 znaků bez mezer, teček a českých znaků a dosud jsem neměl se svými soubory problém.

Máte podobné zkušenosti? Taky vás vytáčí ignorantství systémů a uživatelů? A co na to Jan Tleskač?

Management Information System

Tak a je to tady. Ve firmě, kde mám tu čest pracovat nejspíš dojde k velké změně ve vedení manažerského účetnictví. Bohužel nejsem schopen nalézt adekvátní náhradu za stávající systém. Jsou dvě možnosti, buď nevím jak strejdu googla oslovit, nebo je nabídka opravdu mizerná. Pokud máte zkušenost z nějakým MIS systémem nebo pokud takový systém vyvíjíte prosím neváhejte a ozvěte se.

Jo, abych nezapomněl, fakt si nemyslíme, že takový systém pořídíme za 100k.

Subject/Předmět a jiné nástrahy emailové komunikace

O specifikách internetové komunikace toho již bylo napsáno mraky. Jen kdyby to četl i někdo jiný než ITíci.

Klasický problém, se kterým se dnes a denně setkávám je text celého emailu v poli Subject a milionkrát přeposlaný email s úplně celou historií patřičného emailu. Já se vždy ptám sám sebe proč... Není měsíce, kdy se ve zprávách neobjeví něco o počítačových podvodech, phishingu, podvodných spamech atp. Nikdy však nikoho nenapadne říct, jak spameři získávají adresy obětí.

Vraťme se k předmětu tohoto spotu, tedy k Subjectu. K čemu je předmět dobrý? Do předmětu se snažíme stručně vyjádřit obsah emailu. Nebo alespoň se o to pokusit. Pokud třeba objednávám zboží, tak do subjectu napíšu Objednávka. Ne však mí kolegové a samozřejmě i kolegyně. Do předmětu jsou schopni napsat: Prosím vypal ten a ten adresář kromě podadresáře faktury a cd mi pak přines. Mockrát děkuji. Do těla emailu pak napíši jen: Adresář a bez faktur.

Druhý extrém jsou emaily bez jakéhokoliv subjectu. Nevím co je horší.

Podobný problém se týká třeba i různých diskuzních fór. Většinou ignoruji dotazy, které mají v předmětu Dotaz nebo Pomóóóc. Já sám se snažím vždy do subjectu uvést jen stručně popsaný problém, třeba: Chybná doména v cc:. V těle zprávy problém nebo email rozvedu.

Škoda, že se Netiquete (česky třeba na http://adasek.cz/netiketa.htm) téměř nikdo neřídí. Tux nás chraň...

Jak mi Widle přestaly routovat

Docela nedávno se můj chlebodárce rozhodl pro aplikování Antispamového filtru od Symantecu (co je spam naleznete na zde). Toto řešení se jmenuje Brightmail. Brightmail není původní produkt Symantecu, Symantec tento produkt koupil, možná proto funguje :-) Bohužel se zavedením se mi začala hromadit práce a nevím kam dřív skočit.

Brightmail pro svůj běh vyžaduje MS SMTP a nebo něco z linuxu (s linuxem začínám a proto jsem se rozhodl pro MS Windows 2003 Server R2). No, jak už asi víte, v práci máme Domino. MS SMTP + Domino = problém. Tedy ne úplně. Problém nastane tehdy, když to všechno má běžet na jednom stroji. Ne že by to nefungovalo, ale jak jsem zjistil, pro Windows je problém, když leží najednou ve dvou sítích.

Systém po nějaké době zapomene jednu z gatewayí a přestane doručovat a přijímat poštu. Pomůže pokud kliknete pravým tlačítkem na síťové připojení a zvolíte Repair.

Nejdřív mě nenapadla myšlenka s opravou připojení, proto jsem měl na každou druhou hodinu nastavený restart serveru. Nakonec to vedlo k výměně základní desky se síťovými kartami. Když jsem zjistil, že patřičnému připojení stačí vnutit správná gateway, začal jsem uvažovat o nějakém skriptu.

Kolega Davidem M. z ÍVáj (tímto mu chci poděkovat) dal dohromady WMI skript, který přepisuje Default gateway. Tento skript spouštím každých 10 minut 15 minut a ve špičce je to málo :-). Po aplikovaní tohoto skriptu jsem si myslel, že mám vyhráno, minimálně do doby, než posadím MS SMTP a Domino na stejnou síť. Ale ouha, kam mě vedla slepá vášeň. Asi půl hodiny předtím, než jsem ten skript začal spouštět si Widle řekly, že přestanou routovat. Přestaly komunikovat s vnitřní sítí.

Jak už to tak bývá, na problém jsem přišel na konci pracovní doby, tedy v čase, kdy se už pomalu balím domů. Nebudu zdržovat, prostě přijel servisák z NextiraOne, kterého jsem pozval kvůli předpokládané závadě na firewallu. Ten za své 2650 Kč na hodinu napsal route add ....

(Miluji Markétku)

Když se, tak se...

Dneska se fakt všechno. Nejen že se z mou 1.1 Pandičkou nedalo jezdit (ty zimní gumy asi do sebe něco mají) a napadlo hodně sněhu (to je důvod, proč se nedalo jezdit), ale dnes padaly servery.

První spadl server mého hostingu pak se zbláznil sever Office Connectoru u nás ve firmě. Zajímavé je, že se chyba projevovala jen uživatelům s Nokiema. Mě samozřejmě ne. Murphy?

U prvního serveru nezmůžu nic. Už to celkem jede, ale nějak se jim rozhodil čas, o cca 4 dny :-) To je důvod, proč nejdou vidět článečky psané od 20.1.2007.

S druhým serverem toho taky nic nenadělám. Suše jsem ho vypnul a zítra ráno zavolám dodavateli, ať s tím přijde něco udělat. BTW server je postavený na technologii, kterou vlastní Nokie.

Serverům zdar...

Edit: tento článeček jsem psal včera okolo 23 hodiny a jak bylo špatně to datum a čas na servru....

Jsem unavený

V poslední době se cítím nějaký unavený. Možná je to počasím a možná taky prací.

Jako jediný IT man ve firmě mám na starosti všechno co má display a někdy je toho moc. Třeba dneska, vzal jsem si dovolenou, ale i tak trochu pracuji, přijde mi email, od jednoho z šéfů, kde je vyplněn jen Subject: Mám problém s mobilem... Jaký problém, co nefunguje, to už nikde není.

Dneska budu tento mail ignorovat a zítra už taky.

Já vím, on toho má moc, ale já taky. A to, že mi nenapíše, co má za problém nakonec zdržuje oba. Stejně mi to musí říct. Nebo je snad ten problém tajemství? Nebo si mám hrát na Hercule Poirota?

Jako účastník několika fór (na Pajdovi jsem i moderátor) a helpdeskář mě unavuje otevírat příspěvky a maily, které nemají buď vyplněný Subject, nebo jim chybí obsah.

Já vím, při pokládání otázky se musí přemýšlet a to někdy bolí. A někdy je jednodušší se zeptat než přemýšlet....

Nesnáším, když mi někdo z firmy volá a ptá se, "Můžeš přijít?" Neřekne, co má za problém, ne, jen jestli můžu. Ne nemůžu, nechci...

Email und biga byznys

Jsem administrátor a helpdesk v jedné osobě. Tuto práci provádím v jedné větší právnické kanceláři, cca 60 lidí ve dvou pobočkách. Jedna je v Praze a druhá v Bratislavě. Jako všude i tady jsou lidé, kteří jsou příjemní a lidé kteří příjemní nejsou.

Nevím jak je to možné, ale ti nepříjemní lidé mají vždycky ty nejpikantnější problémy. Kombinace nepříjemný, nadprůměrně inteligentní a s nulovou sociální inteligencí tvoří ale tu nejhorší kombinaci. Pokud má takový člověk problém, tak za to nikdy nemůže on, v dobrém případě ani vy, ale ta technika. Pak přicházejí otázky typu: "Nebyl by ten Outlook lepší?", "Můžou za to Notesy?", atd. Odpověď je skoro vždy stejná. Nemůžou. LN jsou opravdu spolehlivé, minimálně spolehlivější než Outlook. Problém bývá většinou s uživateli. Ale jak říkám, většinou s těmi nepříjemnými nebo nepříjemnými, nadprůměrně inteligentními a s nulovou sociální inteligencí.

No, a nyní se dostávám k jádru věci, jak takovému člověku vysvětlit, že chce provozovat biga byznys na službě, která není nijak a nikým garantována. Zamýšleli jste se někdy nad tím? Kdo vám zaručí, že se najednou nezhroutí všechny DNS servry? Kdo vám zaručí, že email někdo neodchytí? Že to je blbost? Měnili jste někdy MX a PTR záznamy?

Už vůbec nechci mluvit o tom, jak hojně (tedy vlastně vůbec) se používá digitální podpis a šifrování. A řeknu vám, že asi musí být ty maily hodně zajímavé, když mi někdy nechtějí ten email přeposlat (třeba při Deliery Failure).

Taky ovšem chápu, že vrátit se zpět k normálním dopisům a faxům nejde. Všechno by trvalo o hodně déle.

Co s tím? Podle mě chybí globální osvěta. Třeba v ekonomických magazínech a denících by mohl vyjít článek pro laiky na čem vlastně ten biga byznys stavějí. Možná by pak přestali rýpat....