tag:blogger.com,1999:blog-9188654625396394073.post-85161165480938667922007-12-04T12:57:00.000+01:002007-12-04T13:03:58.882+01:00<a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://bp1.blogger.com/_UVHr2ce4QQ8/R1VCI55fEkI/AAAAAAAAAak/807JxTuc4bI/s1600-h/stado.jpg"><img style="margin: 0pt 10px 10px 0pt; float: left; cursor: pointer;" src="http://bp1.blogger.com/_UVHr2ce4QQ8/R1VCI55fEkI/AAAAAAAAAak/807JxTuc4bI/s320/stado.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5140087270461608514" border="0" /></a>Touto cestou bych rád volně navázal na článek kolegy Petra Šantrůčka <a href="https://mail.elat.cz/private/pesa/blog.nsf/dx/27.11.2007224315PSATGM.htm">Prodejce má nárok na vaše "NE"</a>.<br /><br />Uživatelé si neváží toho co mají. Vidím to denně jak u nás, tak i ve vedlejší firmě. Málokterý uživatel si uvědomuje, že laptop, mobil, internet nebo emailová schránka nejsou tak samozřejmými věcmi, jak se zdají. Chování většiny z nich tomu nasvědčuje.<br /><br />Hardware si uživatelé pletou s „je to firmy a musí to něco vydržet“. Téměř nikdo by si nedovolil nad domácím laptopem svačit. To jsou pak uživatelé, kteří si doma před zavřením laptopu dávají přes klávesnic kus látky nebo pěny. Pracovní laptop je ale něco jiného, ne? Ten se šetřit nemusí, když ho zničím, dostanu nový. Voda, cola nebo káva v klávesnici taktéž není nutné nikomu hlásit. Nějaké to pohození, no a? Je to moje?<br /><br />Další věcí, kterou uživatelé berou jako naprostou samozřejmost je internet a emaily, které nikdo nesleduje a za normálních okolností ani nečte. Minimálně o jedné firmě vím, že internet normální zaměstnanci používat nemohou a nesmějí a každý email, který dostanou, je automaticky přeposlán na celou skupinu spolupracujících lidí.<br /><br />Samostatnou kapitolu tvoří lamentování na software. Většina uživatelů, kteří trpí syndromem „nenímojemohurozbítismu“ a lamentující nad SW vybavením, lamentuje jen proto, že s patřičným SW neumějí zacházet. Výborní jsou pak ti, co si přečtou nějakou super příručku „Začínáme s Wordem“ na 20 stránkách formátu A6 a radí, jak to má fungovat a co to má dělat. Hlášky typu „Doma mi to funguje jinak“ už jen podtrhují celou komickou situaci, které si uživatel ani není vědom. Vůbec ho nezajímá fakt, že prostředí s 60 uživateli a přizpůsobeným SW je asi jiné, než jeho domácí síť se 2 PC.<br /><br />Prostředí a firemní politiky už zmíním jen tak okrajově. Prostředí je většinou vnímáno stejně jako hardware a většina si ho neváží. Uklizené kabely nebo floorboxy? Použiji a zahodím, přece to nebudu po sobě uklízet, ne? Jsem snad uklízečka? Jen by mě zajímalo, jak to vypadá u nich doma? K politikám jen tolik, že všichni se mohou „připosrat“ z dresscode, ale politika o bezpečném uložení laptopu v době nepřítomnosti je nechává chladnými.<br /><br />To je můj názor na chování a přístupu lidí = uživatelů k pracovním nástrojům. Bohužel platí, že čím větší firma => více uživatelů, tím méně si svého vybavení a práce kolem něj uživatelé váží.Lemikhttp://www.blogger.com/profile/12523290644968813613noreply@blogger.com