Koulování v červnu

Včera jsem se vrátil z víkendového pobytu v Krkonoších, z Moravské boudy ve Špindlerově Mlýně. Dvoudenní cyklo-turistická akce pořádaná mým chlebodárcem. Já se traškařice na kolech neúčastnil, mou výbavu tvořili pohorky a batoh a zařadil jsem se do pěšího týmu. V sobotu jsme našlapali něco okolo 30 km, vylezli a slezli Sněžku (já tou kratší, zato náročnější cestou). Co nás však všechny naprosto uchvátilo, byly svahy pokryté sněhem. Samozřejmě, že jsme se i trochu koulouvali, ale jen velmi opatrně, přece jen byl ten sníh docela mokrý a těžký.

Pár ilustračních fotek z dobývání české K1, včetně toho sněhu, můžete vidět níže.

Taky jste dostali chuť na kuře?

Když jsme šli z Moravské boudy po zelené...


Kratší, ale zato náročnější cesta na Sněžku.


Výhled z první vyhlídky na cestě k vrcholu.


Budova Poštovny na nejvyšším českém vrcholu.


Cesta zpět podél Bílého Labe

Velmi vydařená akce, která bohužel pro jednoho kolegu skončila zlomenou packou a pro mnoho dalších, včetně mě, spálenou tváří.

První (skoro) výlet na inline bruslích

Počasí bylo včera v Praze pěkné a lákalo si někam vyjít nebo vyjet. Já jsem se rozhodl, že si vyjedu na svých bruslích a zužitkuji vědomosti z kurzu inline bruslení, který pořádal Víťa Žalud z inlajn.cz. Po práci jsem se tedy vydal na místo, odkud jsem chtěl vyjet, pěkné parkoviště kousek od zastávky tramvaje Pobřežní cesta. Jižní spojka byla tradičně v tuto dobu zasekaná, ale mě to nevadilo, těšil jsem se jako malé dítě na jízdu s dalšími bruslaři podél Vltavy směrem do Podolí.

Krátce po 19 hodině jsem tedy dorazil na výše zmíněné parkoviště a začal se strojit, chrániče, přilba, brusle a na záda nově pořízený kejmlbek s litrem a půl vody, zavřít auto a vzhůru za novým dobrodružství.

Po ujetí asi tak 150 metrů první zkouška brzdění a zatáčení, pak docela dlouhá rovinka, podjezd pod baranďákem a konec. Stoupání, podle mě, tak nějak vypadá cesta na Everest. Dojel jsem asi tak do jedné čtvrtiny a dál to nešlo. Nahoru to nešlo a dolů to by docela strmé. Co teď? nakonec jsem zvolil variantu bé, tedy že to sjedu a pojedu zpátky. Naštěstí bez následků.

Včera jsem zjistil, že ještě určitě nejsem bruslař, nemám techniku a bojím se zbytečně víc, než je třeba. Snad to do konce léta nějak spravím.

Moc by mě zajímalo, zda víte o nějakých pěkných, ne moc kopcovitě náročných terénech pro inline bruslení v Praze.

Kuře s makeupem a kolečkové brusle a fotky z potápění

Už jsem zde dlouho nic nepostnul, tak to musím napravit. Naposledy jsem zde psal o podivném chování některých lidí, z některých realitních kanceláří, nyní se pokusím vylíčit jaká grilovaná kuřata prodávají v deBille, do které chodím od nás z práce.

Občas, když jsem chtěl jen rychlý, ale přesto teplý oběd, tak jsem si „hópsnul“ do Billy pro půlku grilovaného kuřete a americké brambory. Už to nikdy neudělám, poslední dva obědy byly opravdu deBillní, kuře nedopečené, syrové stehna a kůrčička? Ta byla s makeupem, prostě jen hrozně moc grilovacího koření, jen aby to opečeně vypadalo. Jak by řekla má maminka: "fialový hnus". No, už tam nikdy na kuře nepůjdu, zastávám u stravovacích zařízení a obchodů teorii 2x a dost.


Tak jsem si postěžoval a teď se musím trochu pochválit, začal jsem bruslit na inline bruslích. Před měsícem a půl jsem si koupil brusle Rollerblade Astro CX (ten nejlevnější model, který v Hervisu od Rollerblade měli, ale i tak něco kolem dvou a půl litru) a chrániče a přilbu. Zkusil jsem se projet za barákem a docela mě překvapilo, jak blbě se na tom brzdí :-D Tak nějak jsem si uvědomil, že pokud mi někdo neukáže jak na to, tak nemám šanci.

Kolegyně z práce absolvovala kurz u Víti Žaluda z inlajn.cz a moc si to pochvalovala, tak jsem si řekl, že to zkusím také. Přihlásil jsem se, absolvoval a jsem tomu moc rád. Vysvětlili mi, jak mám brzdit, jak padat, a jak uhýbat lidem, kteří brzdit neumí, protože na kurzu nebyli :-) Jediné, co mi hlava opravdu nebere je to, že když se podíváte po internetu na kurzy inline bruslení, tak účastníci těchto kurzů bývají v 99% pouze ženy.
Teď jsem ve stádiu, kdy to všechno piluji. Pokud mi bude zítra Aláh nakloněn a nebude večer pršet, vyjedu poprvé na nějakou delší trasu.

No a poslední věc, o které jsem chtěl psát jsou fotky z mého prvního a zatím posledního potápění na Elbě o Velikonocích. Budu stručný, fotky zatím nejsou, foťák s fotkami je stále v Itálii. Je zde však jistá naděje, že v pondělí nebo v úterý přiletí fotky do Prahy následně ke mě.