Pánové, styďte se!

Nevím, jestli se mi to zdá, ale mám pocit, že někteří z nás jsou k ostatním víc a víc bezohlednější. V minulém výpotku jsem si stěžoval na řidiče, dnes musím, ač nechci, vystřelit do vlastních řad. Oč jde?
Ráno jsem jel, ostatně jako každý pracovní den, do práce. Jel jsem tramvají z Čechova náměstí, čtyřkou. Už jsem seděl na vyhřáté sesli, když se k tramvaji přiřítila mladá mamča s kočárkem. Tramvaj byla téměř prázdná, tak jsem hned vystartoval, abych mamině s kočárkem do vozu pomohl. Až sem je vše v pořádku. Když jsme dojeli na I.P. Pavlova, tramvaj již byla celkem plná, všiml jsem si, že mamča s kočárkem chce vystoupit a kolem ní, ač ještě pár chvil před zastávkou bylo kolem ní plno, není vůbec nikdo. Všichni pánové se přesunuli k prostředním dveřím. Tak jsem opět vystartoval a opět mamině s kočárkem pomohl. Bylo mi trochu trapně za všechny ty chlapy kolem.
Opravdu nemám problém pomoci paní nebo slečně s kočárkem, není to nic těžkého a maximálně se trošinku ohnu. Tolikrát jsem již zažil, jak žena s kočárkem stojí sama uprostřed přeplněné zastávky MHD a kolem ní bylo úplně prázdno, že mě to již vlastně ani nepřekvapuje. Ne kecám, překvapuje mě to pořád.
Pánové, zkuste ze sebe občas udělat gentlemany, zkuste se zachovat jako chlapi, prostě pomozte!

Jsem přesvědčen, že taková to pomoc je základ slušného vychování, stejně jako přenechání místa v MHD babičce nebo dědečkovi nebo pozdrav při příchodu do společnosti.
Oč by byl svět krásnější, kdybychom se všichni k sobě chovali ohleduplně a slušně.